Odešel pan Jiří Vejman.....

Jiří Vejman

14.2.1932 - 12.10.2018

Dne 12.10.2018 zemřel Jiří Vejman,hráč náchodské národní házené a jeden ze zakladatelů náchodské mezinárodní házené.

Pan Jiří Vejman působil jako trenér mužů náchodského týmu v házené celkem 23 sezon.

V roce 1962 stál při vzniku náchodského oddílu,kde do té doby se hrála pouze národní házená.V sezoně 1969 – 70 postupuje Náchod pod jeho vedením do nejvyšší soutěže házenkářů.

V této soutěži setrvává do roku 1976.Znovu se vrací jako úspěšný trenér s Náchodem do nejvyšší soutěže v roce 1989 -1990 a poté v roce 1998 -2000.

Působil jako svazový trenér u československé reprezentace.Do poslední chvíle navštěvoval ligová utkání.

V pondělí 22. 10. jsme se rozloučili v náchodské obřadní síni s panem Jiřím Vejmanem. Jako jeho bývalý spoluhráč i hráč první generace náchodské mezinárodní házené bych chtěl věnovat svoji vzpomínku na jeho sportovní činnost. Poznal jsem ho začátkem 50. let na hřišti u Sokolovny jako hráče dorostu, později i ligového družstva české házené. Útok Vejman – Pařízek – Stára mnoho gólů nenastřílel, ale svoji rychlou a pestrou hrou vždy pobavil diváky. Pamětníci mi jistě dají za pravdu. Nesmazatelný podpis Jiřího Vejmana na náchodském sportu však zůstává v jeho trenérské činnosti. Už jako malý hráč dal dohromady partu malých kluků a jako trenér to s nimi dotáhl na tři tituly dorosteneckých mistrů republiky. Já jsem se k nim připojil po vojně, kdy v roce 1962 přešli na mezinárodní házenou. Všichni společně, s podporou tehdejšího skvělého výboru (J. Rýdlo, O. Malina, M. Pařízek, M. Petr) jsme dosáhli cíle – postupu do první československé ligy. Jirka měl lví podíl na tom, že jsme tam hráli důstojnou roli a házená byla v 60. až 90. letech v Náchodě sportem číslo jedna. Dnes je jistě nepředstavitelná rekordní návštěva na Sokolovně na podzim 69. roku – 3.500 diváků – i nejvyšší průměrná návštěva v republice – 2.500 diváků na zápas. Jirka přitom dálkově vystudoval trenérskou školu a stal se i trenérem juniorské reprezentace. V té době jsme spolu s dalšími posilami mužstva trénovali 5x týdně, najezdili i nalétali tisíce kilometrů doma i za hranicemi a společně strávili kus, snad tvrdého, ale krásného života – množství proher, ale více vítězství. Byly to nezapomenutelné zážitky a zůstávají nám na všechno velmi příjemné vzpomínky. A v nich vždy bude mít jedno z předních míst náš „dědek i profesor“ Jirka Vejman.

Čest jeho památce. Josef Duchan